.::Kronika::.

Bitva pěti armád 2006

Ve čtvrtek den před bitvou vyvrcholily přípravy, ale vše se dopřipravit nepovedlo a tak jsem v pátek dopoledne ještě s Máničkou na poslední chvíli dodělával, co se dodělat nestihlo...

Sraz jsme měli naplánovaný na třetí hodinu v klubovně, abychom si ještě stihli rozebrat věci a upravit poslední maličkosti. Samozřejmě, že těch maličkostí nakonec bylo tolik, že jsme na vlak dobíhali, já jsem dokonce ještě běžel těsně před odjezdem domů pro luk, ale celkem zbytečně jsme pospíchali, protože jsme pak na nádraží stejně ještě deset minut čekali. Nabarvit načerno se nám zatím podařilo jen pár jedinců, zbylé jsme dobarvili cestou nebo na místě.
Za uklidňujícího vrnění a drncání motoráčku na Lovosicko-Českolipské trati jsme ještě provlíkli provázek do několikerých kalhot a namalovali si obličeje černou suchou křídou rozdělanou ve vodě. K našemu překvapení se k nám do vlaku nalodili také Michal a Tomáš Hřebíčkovi, přihlášení za lidi, tak jsme jim trochu museli ukázat, že právoplatnými vládci světa jsou vrci. Michal nám ke zkrácení cesty zapůjčil snůšku trapných vtipů a sám se učil matematiku. Jiní si také konečně začali pročítat pravidla.
Do České Lípy jsme dorazili se zpožděním a tak jsme se rovnou nasoukali do dalšího, tentokrát však značně narvaného, motoráčku jedoucího na Doksy. Ve vlaku se nedalo ani pohnout a tak jsme příprav zanechali a plni očekávání jsme uvažovali o nadcházejícím víkendu.
V Doksech na nádraží jsme dali ještě pauzu na domalování zbylých obličejů a rukou, abychom na místo bitvy dorazili již v bojových barvách. Také jsem s Fimbou vyrobil upevnění standarty na kopí. Začalo poprchávat. Mírné přeháňky trvali až do večera Pak jsme ještě chvilku čekali na pražský vlak v domnění, že v něm budou naši radotínští přátelé. Bohužel se naše domněnka nepotvrdila a tak jsme rychle vyrazili do tábořiště. Bobr měl nějakou pochroumanou patu a tak jsme ho s Máničkou nechali daleko za sebou. Prošli jsme Doksy a kousek za nimi jsme nalezli tábořiště. Teda Hňácovi to připadalo jako hrozná dálka, ale to bylo kvůli tomu, že měl na sobě ještě navíc dvacetikilovou kroužkovku:-D.
U vchodu jsme si nechali ověřit lístky, byl nám odtržen první kousek. Já jsem se zbylými lístky šel naproti Homrovi s Máničkou, kteří už se zatím stihli jednou ztratit a zase nalézt. Po chvilce jsem je potkal a doprovodil je k bráně. Kousek za ní jsme narazili na Fimbu, který nás dovedl ke stanům. Byly až na druhé straně tábořiště u lesa. V tu chvíli mi zazvonil mobil. Psalo se v něm, že Radotínský jsou už na cestě. Tak jsem ještě zavolal Janě, že jim jdeme naproti a šli jsme (já a Fimba). Voda mi začala poškozovat mé vrčí botky a tak jsem je sundal a až do rána nenandal. Potkali jsme je asi ve třech čtvrtinách cesty a tak jsme je doprovodili k bráně. Přitom se mi podařilo spočítat, že máme 7 lístků navíc, 4 pro ústecký, kteří nám ujeli a zbylé kvůli nějakému neznámému informačnímu šumu. Přebytečné lístky jsme hned úspěšně za vytvoření mírného chaosu prodali. Pak jsme dovedli i Radotínskou vrčí větev k našim stanům. Hned poté jsme začali řešit registraci. Každý Hňácovi dal své potvrzení od rodičů, Fimba si ho ještě podepsal:-), jediný Tarboš stále tvrdil, že mi ho už dával, pak z něj však vypadlo, že mi ho položil na botník. Tak jsem uložil Máničce text z něj opsat na papír a vytvořili jsme falsifikát. Zatím jsme si nechali schválit zbraně. Dost nás naštvalo, že nám 3 z nich neuznali, ale naštěstí jsme zbraní měli přesně o tři víc, když nepočítám luk, takže nás to zas tolik nepostihlo. Pak, po vyčkání dlouhé fronty, proběhla úspěšná registrace u gotického stanu organizátorů. Frontu jsem si však vystál vzápětí znovu s holkami z Radotína. Trochu přituhlo a tak jsem byl rád, když jsem to měl za sebou. Fimba mi oznámil, že spím ve stanu s holkami, což mě potěšilo. Byl to sice stan pro 2, ale aspoň bylo tepleji.
Ráno nás z teplíčka stanu do venkovního sychravého počasí vytáhl zvuk sirény a hlas z ampliónu označující budíček. Já osobně jsem však už dávno venku pro sichr sešíval hlavovou masku a přišíval chlupatinu k botám, aby mi hned neodpadla. Ostatní se pokoušeli následovat mého příkladu, ale bylo již málo času, takže jsme si pouze vši stihli připevnit provázky na hlavové masky, aby nám nepadali. Nedlouho poté totiž následoval nástup v kostýmech. Zde byl uznán náš oddíl za kostýmově velmi zdařilý a tak jsme získali tři frčky do začátku hry, které nám přidávali při každé inkarnaci jistý počet trofejí navíc. Nikdo z nás však nevěděl kolik. Hňáca s Fimbou dostali ještě nezranitelnost šípy za kroužkovou zbroj. Při tom jsme samozřejmě skandovali naše oblíbené pokřiky jako MASO, MASO, MASO… nebo VRCI, VRCI, VRCI…Světlá strana se zmohla jen na chabé odpovědi a tak to bylo celou bitvu.
Pak již následoval za jemného mrholení přesun na bojiště. My jsme následovali svého krále Runemakera do vrčí pevnosti. Zde jsme nafasovali poslední rady, upřesnění pravidel a hlavně glejt. Byla to taková kartička, která obsahovala informace o hráči jako kolik má životů a na jaké je úrovni. My jsme díky svým frčkám byli od začátku již na úrovni třetí z maximálních šesti, takže jsme měli 5 místo 3 životů. Naším dopoledním cílem bylo najít část Šmakova pokladu. Vedla k ní podzemní řeka označená načerveno nabarvenými klacky. Jenže hledejte si v mokrém borovém lese načerveno nabarvené klacky. Také jsme podstoupili několik vcelku neúspěšných střetů se světlými armádami. Zatím se nám vcelku vyčasilo.
Ve dvanáct hodin přišel první „kvest“. Měli jsme obsadit hlásku u vesnice Hezkoksichty a poté ji tři čtvrtě hodiny bránit. Naše armáda se rozdělila na dvě části. První se vydala rovnou do hlásky a druhá se šla podívat, co v okolí naší pevnosti dělá zlotřilá pajzlí armáda. Já jsem byl v té druhé. Vylezli jsme na kopeček, odkud jsme spatřili před Gundabalem pajzlí řadovku stojící proti skřetí armádě. Vyrazili jsme jim tedy do zad, bohužel kvůli špatné koordinaci generálů příliš pomalu, takže než jsme se pořádně rozkoukali, tak zase nám do zad vpadli lidské posily, následované stádem teploušů, co se elfi zovou, které nás slušně rozprášili. Poté se jim společně podařilo porazit i gundabalské skřety a dobýt jejich pevnost. A pak se všechny tři armády vrhly na naši Hezkoksichtskou hlásku. Byla to řežba, bránili jsme se statečně a dokonce bychom se možná i ubránili nebejt cizích postav ve službách dobra, co se živili jako minéři. Ti hlásku vyhodili do vzduchu a řekli, že všichni, kdo v ní jsou jsou mrtví. Tak jsme se začali sklesle odebírat domů, načež se zjistilo, že to nebyla pravda. Že jsou všichni uvnitř zraněni pouze za 1 život. Půlka obránců však již byla pryč, takže nakonec hláska padla tři minutky před splněním úkolu. Nu což, ani CéPéčka nesou neomylná.
Poté se našemu králi podařilo najít tajnou skrýš. Svolal k ní všechny živé vrky. Pak vyslal průzkumníka do myšlené ponorné řeky, aby obhlédl, jak to tam vypadá, ten zjistil, že tam je tma, tak jsme stáhli jednoho spolubojovníka a z jeho kožichu vyrobili fakuli. V jeskyni za řekou na nás čekal Rébus, který v blesku vyluštil Runemaker. Za ním se již skrývala sladká odměna, část Šmakova pokladu představovaná nafouknutými balónky. Celou jsme ji vytěžili pouze pro náš národ.
Dalším úkolem bylo zničit karavanu s trpasličím voskem na vousy a tak podlomit jejich morálku. Náš král se však někam zdekoval a tak jsme byli převeleni pod vedení generálů a krále Gundabalu. Hned na to se na obzoru objevily armády dobra, skřeti se na ně bezhlavě rozběhli a jelikož jsme nechtěli, aby utržili porážku, tak jsme se vydali za nimi a dobru jsme rozhodili sandál a uštědřili mu tvrdou porážku. V zápalu boje jsme však zapomněli na zničení karavany, která nám, nebýt několika duchaplných vrků, málem unikla. Místo toho jsme radši pomohli Gundabalu s questem - obležení pahorku. Měli jsme za úkol si lehnout okolo pahorku a nějakou dobu ho obléhat. Pak už víceméně v bitvách vítězili spojené armády zla.
Dalším questem bylo zničení nového elfího hvozdu, který jsme s přehledem splnili. Tím první bitevní den skončil, my se odebrali do svých pevností, pobrali kdo co unesl a ještě víc a vydali se na cestu do tábora, kam jsme taky po chvilce bloudění dorazili.
Jakmile jsme se octli v táboře, vrátilo se zase psí počasí a pršelo a pršelo a pršelo až do rána. Kvůli tomu sešlo skoro z veškerého odpoledního programu, tak jsme si udělali večeři a většina z nás šla na kuťe. Já s Fimbou jsme si ještě zašli poslechnout místní rokovou kapelu. Nebylo to zas tak špatné až na to, že bylo hlediště pod širým nebem, takže nám padalo to hnusný mokrý z nebe na květák. Já jsem si při tom ještě stihl zašít kalhoty, které se mi celé při bitvě rozpáraly. Pak jsem ještě večer chvilku bloumal po táboře, zpovídal různé husťáky a nakonec jsem se nafařil do krčmy ke kytaře.
Ráno proběhlo v podobném duchu jako to předchozí, budíček však byl o půl hoďky později, jelikož se již nemusela oceňovat kvalita kostýmů a rovnou z nástupu se mohlo vyrazit na bitevní pole. Dověděli jsme se, že straně zla se včera podařilo splnit 6 úkolů, kdežto straně dobra pouhé 3. Očekávali jsme tedy velký nápor. Ten se také uskutečnil, ale ještě předtím se nám podařilo ukořistit další část Šmakova pokladu. Poté byla vrčí armáda zcela rozprášena a tím nám byl překažen další „kvest“, v kterém jsme měli za úkol vykonat rituál k uctění Carcharota a mělo se ho zúčastnit alespoň 50 živých vrků. Ústup, ale hlavně zadky před nebezpečnými elfy nám kryli žoldáci z Ústí nad Labem. Ani oni však po chvilce odporu neustály náhlé oteplení a radši se zdekovali do své pevnosti. Pak byla dobyta Gundabalská pevnost a spojené armády trpaslíků a lidí se vydali na naše město. To jsme i přes zdecimované počty chrabře ubránili a obě armády zničili. Bohužel vzápětí přišla i elfí armáda omrknout, jak to u nás vypadá a typicky elfsky počtem deset ku jednomu nás převálcovala a obsadila naši pevnost, z které se odebrala dobývat ještě Troqushar, kde byla zničena. Gundabalská armáda zatím za jejich zády vydrancovala všechna města světlé strany. Naše město bylo osvobozeno pár přeživšími vrky, načež přišel další quest, ochránit vrčí karavanu, která převážela přípravek proti blechám, který by však nepoškozoval naši milovanou špínu. Náš král byl někde pryč a tak velení převzal generál Hňáca. Karavanu se nám najít nepodařilo a tak jsme se vydali na lov nějaké potravy. A co nevidíme. Početná skupinka pajzlů se k nám žene po cestičce. Najali jsme si na ni dvě CéPka (cizí postavy), které měli obří kanón. Docela účinná zbraň. My jsme bránili linii a oni je zatím všechny postříleli. Nad dvojnásobnou přesilou jsme tedy zvítězili jen s nepatrnými ztrátami. Pak jsme se vydali na pomoc Gundabalu, kterej tam drtil ostatní dobré armády. Pak přišla bitva pod Osamělou horou, kde jsme za pomoci cizích postav dodrtili veškeré přívržence dobra i s Thorinovcema, což byly tendenční cizí postavy, a odnesli si zasloužený poklad ze Šmakovy sluje. Tím skončila dopolední část. Jako jediným se vrkům podařilo najít a ukořistit všechny části Šmakova pokladu, pouze šmokovu sluj si vybrali Troqusharští. Dobro z pokladu nemělo skoro nic.
Poté následovala závěrečná bitva. Zde se rušili všechny zvláštní schopnosti a kouzla a armády měli počty životů podle splněných úkolů. Nejlépe na tom byli pajzli se 4 splněnými questy z 5, čili 7 životy. Pak následovali skřetí armády se 3 questy a tudíž 6 životy, pak byli vrci s lidmi, kteří měli splněno po 2 questech znamenajících 5 životů a nejhůře na tom byli elfové s 1 questem a 4 životy. Takže, přestože armády zla byly dnes značně početně oslabeny, protože se velká část předchozího večera utopila v alkoholu, jsme měli docela dobrou pozici. Rozdělili se ještě žoldáci, většina ke zlu, protože jsme měli více Šmakova pokladu, obě armády se postavili proti sobě na louce vedle tábořiště, dostali jsme ještě poslední instrukce, že musíme bránit pozice co nejdýl, protože jsme nejslabší linie, nejsilnější bylo levé křídlo nasazené proti elfíkům. Tento úkol jsme splnili na jedničku a armády dobra jsme na hlavu porazili.
Pak přišla závěrečná ceremonie, byl předán putovní meč armádám zla a přišlo na řadu balení. To jsme měli vcelku rychle za sebou, ještě jsme uklidili poslední zbytky odpadků, které se válely v dosahu a již jsme rázovali na nádraží, jelikož se mi podařilo ztratit spoje do Litoměřic a nevěděli jsme v kolik nám to jede. Na nádraží jsme zjistili, že tu budeme čekat ještě 2 hodiny a tak jsme si sedli a rozebírali zážitky z bitvy. Pak přijel posílený pražský vlak, jehož první čtyři vagóny byly vyhrazeny pouze pro účastníky bitvy. Rozloučili jsme se tedy s našimi pražskými kamarády a naposledy si zavyli. Pak přijel náš vlak. Cesta utekla nečekaně rychle a už jsme byli doma. To však ještě nebyl konec. Teď přišlo na řadu odstraňování černého make-upu. Ještě několik dní po bitvě jsme měli jeho zbytky na obličeji. Tak takhle nějak to bylo, možná trochu jinak, ale ne zas moc.

Lumík

ROVEL 2009

něco jako školení pro velitele Skautů, jsem tam byl s Lovosickejma, pak jsem jim napsal zápis na web a ted jsem jim ho zas šlohnul :-)

Předěl 2009 - Zimní táboření v Jizerských horách

Fouskovo povidání o Předělu :-)

Muram - sneznice

Ikvuš, Dlouhan, Mrož, Jirka, Fousek, Mánička - ta tam nebyla

Vandr na Blížáky

Bobrovo autentický záznam...
Tak takhle nějak to bylo

Vůdcové z Ústeckého kraje navštívili Anglii

Takový článek o anglii to první je co psal fousek do novinů a to druhý je od Ricka z www.premyslaorace.cz

Bitva pěti armád 2007

Bitva z pohledu udatného vrrrrčího vrrrrrrrka Fiďi.

Ruprno 2007

Triatlon smíšenejch dvojic na Jizerkách fakt hůůstý, zatim druhá část, kerá je teda taky celkem hůůstá

Celostátní roverský volejbalový turnaj

Podařilo se nám to, po čem jsme dva roky prahli. Máme za sebou svých patnáct minut slávy.

Bloudění 2007

Tak jsem si zajeli o velikonoce na Brdy a protože brdy jsou všude...
1.část

Předěl 2007

Fouskův szbjektivní zápis ze Zimního Táboření Předěl u říčky Jedlově... "Bylo to prostě sqělý, kdo nebyl neuvěří"

Silvester

Cestou z vánoční besídky určití blíže nespecifikovní lidé navrhli jakože by se mohlo jít vo silvester na křížovou horu, ně se tento nápad líbil ale nikoliv do té míry že bych tak chtěl jít jakože taky, sice mám kreutzberg rád ale když jsem naposled mluvil s Johnim...

BadmintonMaraton 2006

Možná je někomu známo, možná ne, ale Papouch a Smíšek se zbláznili. Rozhodli se uspořádat badmintonový maratón. Jeho konání připadlo na 30.12., takže to byl takový Předsilvestrovský maratón v badmintonu.

Maškaráda - Nevřeň

Tady je parciální zlomek toho, co se tam dělo

Vánoční besídka

Nebylo by správných Vánoc bez boje proti Santu Klausovi! I náš kmen se letos zapojit do tohoto tuhého boje. S jakým výsledkem? Posuďte sami.

Svatoplukovy pruty výkendový výkend

Úspěšně jsme zakončili tento kurz, sic nás tam bylo méně než by mohlolo být, vše jsme vydrželi a dál sveřepě žijem a vubec, ať to možná tak podle následujícího článku tak nevypadá Svatoplukovy pruty jsou nejlepší...

CVVZ 2006

Na letošní celostátní vzájemnou výměnu zkušeností se po loňských dvou účastnících z našeho střediska naše účast opravdu zvedla. Letos nás z Litoměřic jelo nakonec sedm + dvě z Ústí n. L. Letošní ročník se konal až v Ostravě, takže nás čekal pěkný kousek vlakem přes celou naši krásnou zem.

Roverský badminton

Tak již po x-té jsme se sešli k roverskému klání v badmintonu. Letos se nás sešlo 11 týmů, takže klání bylo až až. Opět jsme uspořádali týmy do dvou základních skupin. Ve skupině A bylo týmů 5 a zbylých 6 se sešlo ve skupině B.

Závod 3 vrchů 2006

Takže je to za námi! Letošní ročník Z3V byl skutečně plný očekávání. Po předchozích úspěšných ročnících jsme si řekli, že to zkusíme rozjet opravdu ve velkém. Tím, že zvadlo na tuto akci bylo odesláno asi na 2 500 e-mailových adres po celé republice, to teprve začalo. V hlavě bylo hodně nápadů a většina z nich se podařila skutečně zrealizovat.

Paintball 2006

Troška odreagování po memoriálu se zcela jistě hodila! Vyrazili jsme tedy opět po nějakém půl roce na paintball na nám známé hřiště do Terezína.

Memoriál K. H. Máchy 2006

Letos tomu bylo 170 let co zahynul nejslavnější český romantik Karel Hynek Mácha, když běžel z Radobýlu zachraňovat hořící Litoměřice. A letos tomu také bylo 16 let, co na jeho počest stejnou trasu běželi skauti z celé republiky.

Clean up the world - Ekologická brigáda pod Radobýlem

Pro skauty byl kontejner malý

vesničani o5 v praze

navštívili jsme divadelní představení divadla v dlouhé Maškaráda Terryho Pracheta.

Pochod podzimním Štětím

Druhá smečka vlčat Kobylky se vypravila poznávat okolí Štětí, tak pojďme s ní :o)

Jizerská nota

Dvěma auty jsme se vydali směrem k Hejnicím, kde se každoročně koná přehlídka trampských kapel Jizerská nota.

Žalymáda

Jilemničtí roveři nás pozvali na návštěvu okořeněnou spoustou nevšedních zážitků...

žalymáda

pro změnu fouskův nezávislý zápis z této žážtkově-vzdělávací akce

Bitva o Minas Tirith

Jsme zase jednou vyjeli za kulturou, tentokrát v kůži skuruta...

Vandr do severovýchodních Jizerek

bylo mlžno a deštno ale to nám na mysli a ztřeštěnosti neubralo. takový "normální" vandr ;-)

Výsadek-tábor S2

oskarovo osobitý popis, věcné a stručné

RR Tábor Rumunsko 2006 - Kronika

tak snad kompletní komplexní kronika, pokud by chtěl někdo něco doplnit, upravit...

Land of Ravens

...a povsalci rozdmíchali oheň vzpoury a z následného požáru vyšli s krví poskvrněnou rukou jako páni celé země...

Potlach T.O. Dynamitoví bratři

Byla to taková potlach, menší potlach, byl tam voheň, pohoda, kamarádi v lese, znáte to...

Rikša 2006

Opět již tradičně jsme se zúčastnili bláznívých závodů koloběžek a dvojic v tradičně činském duchu pořádaných teplickým kmenem Wipzynk.

Celostátní roverský volejbalový turnaj

I druhý ročník této akce se nemohl obejít bez naší účasti. Po loňském bronzovém úspěchu jsme se vydali tento kov obhájit, v lepším případě vyplepšit. Letos se tako akce posunula o kus dále od našich končin a sice do Nové Města na Moravě.

jarní SRDÍČKOVÝ DEN

Tradiční dobrovolný prodej plastových srdíček na podporu dětských oddělení nemocnic
Děkujeme všem členům kteří se této sbírky zúčastnili

Zlatá horečka - Javornice

Byli jsme rejžovat zlato a vyzkoušet jak žili zlatokopové, trapeři a podobná verbež

Dědeček-Letní kino

Perfektní akce s obvyklou klubovou atmosférou v sálu hospůdky u letního kina

RébuS 2006

Letos se na Mentaurově konal již druhý ročník celostátního roverského setkání RébuS 2006, pořádaný kmenem Vlci z Roudnice a naším litoměřickým kmenem R+R Racek. Letošní účastníci byli rozděleni do 7 družin po čtyřech členech. Sešli se zde rangers a roveři ze Sokolova, Plzně, Lovosic, České kamenice, Roudnice a naši.

Výroční výprava - S2

Taky jsme tam byli....
text převzat z webu Severské 2

Běžky v Krušnejch horách

Komáří vížka - Moldava
Jako obvykle jsme se srazili na nádraží, kam přišla opravdu nečekaná skvadra lidí. Snad ani nemusím jmenovat, ale pro ty, kteří vyjímečně nebyli přece jenom.

Litoměřický uzlík 2006

Letos již po šesté jsme se sešli na tradiční uzlařské regatě, kterou pořádá naše středisko.

Bruslování a hokejování na Pískovně

Poněvadž jsem se z neověřených zdrojů dozvěděli, že se bude oteplovat, čímž by ledový příkrov na pískovně mohl přejít do skupenství kapalného rozhodli jsme se neztrácet čas

Koncert Sakrafixu a ještě nějakejch soutníků v pivovarskym sále

Když už se tam jakýmsi záhadným způsobem sešlo tolik lidí z našeho kmene a jejich kamarádů požádal jsem Bobra aby sepsal nějakou reportáž... tady je

Sletání Netopýří havěti - Mentaurov

O víkendu 20. – 22. ledna kolem Mentaurova zaznamenaly radary zvýšenou aktivitu Netopýrů. Netopýři ale obvykle v zimě spí! Co tu tedy dělali? Ani renomovaní batmanologové nám nebyli schopni dát dostačující odpověď. Jen kvůli Vám, našim čtenářům, jsme se na vlastní pěst vydaly do terénu záhadu objasnit.
Z vyprávění očitých svědků se nám podařilo zjistit následující:

Šachový turnaj

Šachový kroužek našeho kmene se opět zúčastnil jednoho klání...

Čajovna, Silvester

Takový silvesterovský pokus o návštěvu čajovny

Velké Březno - Litoměřice, Silvesterovská procházka

No to jsem si zase dal. Lížu si rány, počítám kosti a zuby a jsem rád, že žiju. No co vám
budu vyprávět, vypravil jsem se s rovery ( a s rangers, abych nebyl osočen, že dívky
zanedbávám ) na výlet. A ne nějaký obyčejný, ale Silvestrovský.

Sjížděni Kopečku

Oskarovo kronikový zápis ze sáňkování na Lbíně

Anapurna 2005 zimní pochod s vrcholovým výstupem

Jilemnice v Podkrkonoší.
Další akce které se náš RR oddíl účastnil obřím počtem účastníků (10% celkového počtu!)

Závod 3 vrchů 2005

V pátek večer se začali sjíždět od různa nějací lidé na extrémní závod dvojic. Byli tam nejen lidé z blízka jako jsou například Litoměřice, Lovosice, Roudnice, Most, Teplice, ale také třeba z Plžně, Mikulova a nejdále také z Morávky. Ještě před tím než se všichni sešli, tak se promítali nějaké filmečky či fotečky z dějů minulých v oddílech přítomných.

RoverCour

Někdy z jara LP 2005 se na několika nástěnkách našeho ústavu objevilo následující zvadlo
/k nahlédnutí u Fouska/
Několikrát jsem si ho důkladně pročetl aniž bych pochopil o co se vlastně jedná.

V hlavě mi utkvěla nejasná představa o závodech v teréním vyšívání a emil saman.db(zavináč)post.cz
kontaktoval jsem tedy Šamana

V září jsemse jaxci živelně dostal do pozice organizátora Roverského života na středisku, rozhodl jsem se tedy využít této akce jako obnovujícího slezu RR Racka z čehož nakonec pro nevelký zájem sešlo:), navíc jsem na tuto akci prostřednictvím Lumíka pozval Vlčata jejichž účast byla poměrně hojná.

Tábor Slovensko

Na letošní roverský tábor jsme se vydali k našim východním sousedům. Rozhodli jsme se pro východní Slovensko a Slovenský ráj.

Rumunsko 2003 Bihor-Vladeasa 6.7.2003

No objevil jsem to tu v archivu, je to zápis z toho dne co se Pápo zasypal v jeskyni, velice poučné ;-)
v dlouhodobym horizontu se tu možná objeví kronika z celýho tábora...

Závod 3 vrchů 2004

Pro dvojice převážně roverského věku byl určen orientační a vytrvalostní Závod tří vrchů, který pro své kolegy z různých regionů připravili během uplynulého víkendu zástupci teplického roverského kmene Wipzynk. Jeho cílem bylo především prověřit fyzické a orientační schopnosti účastníků, kteří startovali v celkem 14 dvojicích